Pro kapely > Matěj Tauš připravuje ve Zlíně nový muzikál
Matěj Tauš připravuje ve Zlíně nový muzikál
Je mu 19 let, pochází ze Zlínska, studuje pražskou konzervatoř, skládá, píše, vyhrál Czechtalent a teď chystá svůj vlastní muzikál Chlapec a hvězda. Řeč je o talentovaném mladíkovi jménem Matěj Tauš. “Mou největší životní láskou a prací je divadlo, zejména právě divadlo hudební. Snažím se zlepšovat přístup k muzikálu, který je obecně chápán spíš jako představení, kde popové hvězdy zpívají písně a říkají texty z historických událostí. V česku taky nevzniká moc “concept“ muzikálů, které by byly v něčem jiné, nové,” říká Matěj.
Jak tě napadlo pustit se do inscenace muzikálu ve Zlíně?
Zlínské publikum je jiné, než kdekoliv jinde v České republice. Milé, pozorné a citlivé. Divadelní a kulturní prostředí našeho města je mi příjemným domovem. Vždyť, stačí se jen podívat na prostá fakta, například Městské divadlo Zlín je jedním z nejlepších a nejúspěšnějších divadel u nás. Je to výsledkem dlouholeté poctivé práce na kultuře v kraji a ve městě. Zlín je mladé a neustále se rozvíjející město s obrovským potenciálem. Navíc, já sám se považuji za zdejšího. Zažil jsem tady první lásky, úspěchy, gympl, czechtalent… patřím sem.
Není to tvůj první muzikál, připomeň, jak jsi s tímto žánrem začínal.
Můj první projekt „Naše Ulička“ byl projektem mého absolutoria na Otrokovické ZUŠ. Muzikál to byl v pravdě zcela amatérský, role v něm ale hráli, dnes už profesionálové v oboru – Aneta Poláchová, Tereza Kutrová, Marco Salvadori, Paulína Palmovská. Hrálo se deset představení v různých prostorech, od Otrokovické besedy, před pražské divadlo Na Prádle, po žlutavskou sokolovnu. Myslím, že na to, že mi bylo patnáct let, to byl příběh dost krutý, protože hlavní postavě, kterou jsem ztvárňoval, v ději zemřel bratr. Muzikál tehdy viděly asi dva tisíce diváků a derniéra muzikálu se zároveň stala charitativní akcí pro sdružení Šance Olomouc. Vzpomínám si, že Zlínský nočník byl už tehdy partnerem představení, a podpořil později i art-rocková muzikál Hra s osudem, kde jsem účinkoval.
Čím bude muzikál jedinečný?
Živou hudbou, příběhem, režií. Smutné je, že v komerčních, velmi drahých, zejména pražských produkcích se rozmohl trend muzikálů hraných na half-playback. Což je smutné zejména pro Matěje Tauše – muzikanta, kterému pak u představení chybí jeho lidská stránka a nebaví ho to. Sám s podklady zkušenost mám – z Naší Uličky. Živá hudba vždy dodá představení obrovský náboj a nový rozměr. Navíc, když se něco pokazí na podklady, obvykle to nezachráníte, kdežto tady Vám kapelník přidá jeden, dva vampy a jede se dál. Příběh muzikálu pojednává o devatenáctiletém Tomášovi, který hledá dívku, co se bude červenat, až ji složí kompliment. Taková dívka – hvězda Bára mu sestoupí z nebe, postupem času a událostí ale Tomáš zjišťuje, že nic není tak, jak se zdálo, a že ani on, možná nemá v životě nic jistého. Dokonce ani právě ten vlastní, holý život. Režijní koncepce je hravá, inovativní, nová. Chce apelovat na divákovu pozornost a podněcovat u něj zájem o situaci, kterou postavy ztvárňují.
Kdo je autorem předlohy, hudby textů?
Budu teď znít jako totální egoista, ale všechno tohle je moje práce. Tři roky mého života vepsané do scénáře divadelní inscenace. Samotný námět ale přicházel pozvolna. Původně to byla má touha po čistotě a nevinnosti v dnešním šíleném světě. Postupně jsem v textu ale nacházel čím dál větší a hlubší formy iluze – kómatu. Navazuji i na mě velmi blízký zážitek, který můj otec zažil poté, co se v mých sedmi letech vyboural v autě. I on mi vyprávěl řadu velmi barvitých iluzivních příběhů a myšlenek, které ve stavu blízké smrti zažil. Hudbu a texty jsem poskládal rovněž zcela sám. V textu ale v jednom místě cituji z mé oblíbené hry od A. N. Ostrovského – LES. Formu celému představení bych ale rozhodně nezvládl dát sám – s tím mi nejvíc pomohl můj dobrý kamarád Rostislav Gajzler, který je rovněž autorem scénografie.
Jak to bylo s konkurzem? Kolik přišlo lidí a z jakých řad se rekrutují herci?
Smutné je, že mnoho lidí, kteří se na konkurz přihlásili, vůbec nepřišlo. I tak byl konkurz pro mě osobně úspěšný, protože už nyní máme všechny sólové role obsazené, je ovšem pravda, že z konkurzu vzešla jen asi třetina obsazených. Některé, mnou sledované herce jsem průběžně oslovoval sám. Celé obsazení ale ještě neprozradím. Herci v tomto projektu jsou již většinou nějak zkušení, někteří jsou ale úplnými začátečníky a proto jsem se jednotlivé alternace snažil kombinovat tak, aby si jejich představitelé mohli navzájem předávat zkušenosti.
Objeví se v obsazení někdo, koho už známe?
V obsazení není mnoho známých jmen. Z těch, které by mohly být alespoň v lehkém povědomí zlínského diváka jsem to já, Jana Cachová, Petr Hlaváč, Kateřina Kadlčáková, Hana Svobodová.
Kdy bude premiéra a kde bude muzikál k vidění?
Premiéra bude 23. září od 19:00 v sále Malé scény ve Zlíně. Před ní bude ještě veřejná generálka, jejíž termín bude upřesněn. V tuto chvíli nemůžu garantovat, kolik přesně představení bude, ale chceme jich odehrát co nejvyšší počet. Hrát se ale bude i v dalších městech české republiky.
Premiéra bude 23. září od 19:00 v sále Malé scény ve Zlíně. Před ní bude ještě veřejná generálka, jejíž termín bude upřesněn. V tuto chvíli nemůžu garantovat, kolik přesně představení bude, ale chceme jich odehrát co nejvyšší počet. Hrát se ale bude i v dalších městech české republiky.Je mu 19 let, pochází ze Zlínska, studuje pražskou konzervatoř, skládá, píše, vyhrál Czechtalent a teď chystá svůj vlastní muzikál Chlapec a hvězda. Řeč je o talentovaném mladíkovi jménem Matěj Tauš. “Mou největší životní láskou a prací je divadlo, zejména právě divadlo hudební. Snažím se zlepšovat přístup k muzikálu, který je obecně chápán spíš jako představení, kde popové hvězdy zpívají písně a říkají texty z historických událostí. V česku taky nevzniká moc “concept“ muzikálů, které by byly v něčem jiné, nové,” říká Matěj.
Jak tě napadlo pustit se do inscenace muzikálu ve Zlíně?
Zlínské publikum je jiné, než kdekoliv jinde v České republice. Milé, pozorné a citlivé. Divadelní a kulturní prostředí našeho města je mi příjemným domovem. Vždyť, stačí se jen podívat na prostá fakta, například Městské divadlo Zlín je jedním z nejlepších a nejúspěšnějších divadel u nás. Je to výsledkem dlouholeté poctivé práce na kultuře v kraji a ve městě. Zlín je mladé a neustále se rozvíjející město s obrovským potenciálem. Navíc, já sám se považuji za zdejšího. Zažil jsem tady první lásky, úspěchy, gympl, czechtalent… patřím sem.
Není to tvůj první muzikál, připomeň, jak jsi s tímto žánrem začínal.
Můj první projekt „Naše Ulička“ byl projektem mého absolutoria na Otrokovické ZUŠ. Muzikál to byl v pravdě zcela amatérský, role v něm ale hráli, dnes už profesionálové v oboru – Aneta Poláchová, Tereza Kutrová, Marco Salvadori, Paulína Palmovská. Hrálo se deset představení v různých prostorech, od Otrokovické besedy, před pražské divadlo Na Prádle, po žlutavskou sokolovnu. Myslím, že na to, že mi bylo patnáct let, to byl příběh dost krutý, protože hlavní postavě, kterou jsem ztvárňoval, v ději zemřel bratr. Muzikál tehdy viděly asi dva tisíce diváků a derniéra muzikálu se zároveň stala charitativní akcí pro sdružení Šance Olomouc. Vzpomínám si, že Zlínský nočník byl už tehdy partnerem představení, a podpořil později i art-rocková muzikál Hra s osudem, kde jsem účinkoval.
Čím bude muzikál jedinečný?
Živou hudbou, příběhem, režií. Smutné je, že v komerčních, velmi drahých, zejména pražských produkcích se rozmohl trend muzikálů hraných na half-playback. Což je smutné zejména pro Matěje Tauše – muzikanta, kterému pak u představení chybí jeho lidská stránka a nebaví ho to. Sám s podklady zkušenost mám – z Naší Uličky. Živá hudba vždy dodá představení obrovský náboj a nový rozměr. Navíc, když se něco pokazí na podklady, obvykle to nezachráníte, kdežto tady Vám kapelník přidá jeden, dva vampy a jede se dál. Příběh muzikálu pojednává o devatenáctiletém Tomášovi, který hledá dívku, co se bude červenat, až ji složí kompliment. Taková dívka – hvězda Bára mu sestoupí z nebe, postupem času a událostí ale Tomáš zjišťuje, že nic není tak, jak se zdálo, a že ani on, možná nemá v životě nic jistého. Dokonce ani právě ten vlastní, holý život. Režijní koncepce je hravá, inovativní, nová. Chce apelovat na divákovu pozornost a podněcovat u něj zájem o situaci, kterou postavy ztvárňují.
Kdo je autorem předlohy, hudby textů?
Budu teď znít jako totální egoista, ale všechno tohle je moje práce. Tři roky mého života vepsané do scénáře divadelní inscenace. Samotný námět ale přicházel pozvolna. Původně to byla má touha po čistotě a nevinnosti v dnešním šíleném světě. Postupně jsem v textu ale nacházel čím dál větší a hlubší formy iluze – kómatu. Navazuji i na mě velmi blízký zážitek, který můj otec zažil poté, co se v mých sedmi letech vyboural v autě. I on mi vyprávěl řadu velmi barvitých iluzivních příběhů a myšlenek, které ve stavu blízké smrti zažil. Hudbu a texty jsem poskládal rovněž zcela sám. V textu ale v jednom místě cituji z mé oblíbené hry od A. N. Ostrovského – LES. Formu celému představení bych ale rozhodně nezvládl dát sám – s tím mi nejvíc pomohl můj dobrý kamarád Rostislav Gajzler, který je rovněž autorem scénografie.
Jak to bylo s konkurzem? Kolik přišlo lidí a z jakých řad se rekrutují herci?
Smutné je, že mnoho lidí, kteří se na konkurz přihlásili, vůbec nepřišlo. I tak byl konkurz pro mě osobně úspěšný, protože už nyní máme všechny sólové role obsazené, je ovšem pravda, že z konkurzu vzešla jen asi třetina obsazených. Některé, mnou sledované herce jsem průběžně oslovoval sám. Celé obsazení ale ještě neprozradím. Herci v tomto projektu jsou již většinou nějak zkušení, někteří jsou ale úplnými začátečníky a proto jsem se jednotlivé alternace snažil kombinovat tak, aby si jejich představitelé mohli navzájem předávat zkušenosti.
Objeví se v obsazení někdo, koho už známe?
V obsazení není mnoho známých jmen. Z těch, které by mohly být alespoň v lehkém povědomí zlínského diváka jsem to já, Jana Cachová, Petr Hlaváč, Kateřina Kadlčáková, Hana Svobodová.
Kdy bude premiéra a kde bude muzikál k vidění?
Premiéra bude 23. září od 19:00 v sále Malé scény ve Zlíně. Před ní bude ještě veřejná generálka, jejíž termín bude upřesněn. V tuto chvíli nemůžu garantovat, kolik přesně představení bude, ale chceme jich odehrát co nejvyšší počet. Hrát se ale bude i v dalších městech české repu
