ROZHOVOR: Beata Bocek: Zpívejte a pište pro radost
Beata Bocek je těšínská zpěvačka, která byla v kategorii world music nominovaná na Anděla, má na kontě čtyři alba a zpívá převážně polsky. “Patřím k národnostní menšině Poláků žijících na české straně. Necítím se proto ani jako Polák ani jako Čech ale jako slezan, slezák czyli – ślónzok.Polština se stala mým oblíbeným uměleckým prostředkem a to nejen díky její zvukomalebnosti,“ říká o sobě Bocek. Doprovází se na kytaru, harmoniku či ukulele a častěji je k vidění na sólových koncertech. V pátek 6. března vystoupila s kapelou Biorchestr ve Valašském Meziříčí.
Máte za sebou páteční koncert ve Valmezu, jaké bylo publikum a atmosféra? Dáváte přednost velkým festivalovým vystoupením nebo menším klubům?
Koncert ve Valmezu se povedl. Bylo příjemné si zahrát v M-klubu o jehož dramaturgii se nyní víceméně stará kamarád Marek Baroš. Tento koncert byl vlastně ukázkou toho, jak bude vypadat moje nová deska. V současnosti hraji v duu s Christofferem Strandhem ale v pátek jsem přizvala i další hosty, se kterými nové písničky pro desku nacvičuju. Posluchači tak měli možnost slyšet vše v plném znění.
Jste multiinstrumentalistka a mezi jinými hrajete i na mbiru – co to vlastně je, jaké zvuky mbira vyluzuje a jak a proč jste se rozhodla ji používat.
Mbira mi učarovala svým zvukem, svými tóny a laděním. Je to původně africký nástroj. Avšak moje mbira je již prací američana Michaela Dhelii. Je to takové dřevěné prkýnko s plíšky. Moje má asi dvanáct plíšků, které jsou naladěné tak, že jakýkoli prstoklad zvolíte, zní to harmonicky. Musím se ale přiznat, že nyní již na mbiru příliš nehraju.
Po ukončení studia jste nějakou dobu žila ve Walesu, kde jste mimo jiné montovala televizory v továrně – co vám tato vpravdě neumělecká zkušenost dala?
Jsem ráda, že jsem si to mohla vyzkoušet, mám tak zkušenost a vím, jaké to je stát osm hodin u pásu. Od té doby, a to je už skoro deset let, jsem se k podobné práci nedostala a věnovala se práci v sociálních službách.
Pocházíte ze Slezska, které je poměrně plodnou líhní muzikantů, čím to podle vás je?
Možná tím, že je to opravdu razovitý kraj. Jak kulturně tak i jazykově a historicky. Ale těžko říct.
Zpíváte převážně polsky, v čem je polština odlišná od češtiny? Hodí se pro zpěv víc?
Polština je proti češtině velmi měkký jazyk. Mám na mysli jeho plynulost, zvukomalbenost možná i ladění. Slyšet někoho zpívat v polštině je pro mě uměleckým požitkem. Sama jsem s polštinou vyrůstala a jsem jí velmi ovlivněná.
Každý člověk myslí v nějakém jazyce – myslíte polsky nebo česky? A jak nadáváte?
Žiju už dlouho mimo Slezsko, a tak už při tomto rozhovoru myslím v češtině. Zároveň však nezapomínám nadávat „po naszymu“.
Loni jste cestovala mimo jiné po Vanuatu, Novém Zélandu i po Skandinávii, preferujete teplé nebo chladné podnebí? Napsala jste na cestách nové písně?
Mám tendence utíkat k moři a do tepla. Přesto většinu času takhle netrávím. Jsem ráda v horách v přírodě, ať už je teplo nebo zima. Co se týče nových písniček, komponuju stejně, ať už jsem v domácím prostředí či na cestách. Myslela jsem si, že cestujíc budu mít víc času pro tvorbu, ale opak je pravdou. V některých nových skladbách se jiné prostředí projevilo, ale do jaké míry, to nemůžu posoudit sama. Myslím, že se především neustále rozvíjím jako člověk a muzikant, ať už jsem doma nebo Zélandu.
Co nového chystáte v dohledné době? Je na obzoru album nebo jiný projekt?
Předchozí odpovědi napověděly, že mám dosti materiálu pro nové album. Už se těším až vyjde! Bude velmi jiné než to předchozí. Jsem ráda, že tvorba nestojí, jde kupředu a přináší nové dovednosti.
Váš hlas je podle mě předurčen k filmovému soundtracku nebo do divadla – ještě jste takovou nabídku nedostala?
Stále na ni čekám. Nicméně čekání není sezení doma. Na cestách jsem měla možnost potkat výborné muzikanty, se kterými jsem pak spolupracovala na jejich albech. Důležité je být pozorný a otevřený. U mě to obzvlášť platí během cestování.
Co byste poradila mladým písničkářkám, které zatím třeba píšou jen do šuplíku?
Zpívejte a pište především pro radost, životní náplň, vnitřní uspokojení, vedení deníku vlastního života.
31. Března máte dvojkoncert ve Vsetíně, nechystáte se i do Zlína?
Do Zlína? No to by bylo milé se tam chystat, ale nechystám. Pozvete mě až budete o něčem vědět?
Určitě:) Máte nějaké oblíbené slezské/polské rčení?
Rčení si teď nevybavuji ale mám říkanku: „ Szły pchły koło wody, pchła pchłe pchła do wody. A ta pchła płakała, że ją tamta pchła popchała.“ (Šly blechy kolem vody, blecha blechu strčila do vody. A ta blecha plakala, že ji tamta blecha strčila)
Tento rozhovor byl s laskavým svolením převzat z www.zlinskynocnik.cz