Hanz Sedlář: Z Kroměříže mezi českou bubenickou špičku
Hanz Sedlář se ze studenta elektrotechniky v Otrokovicích přeměnil a vypracoval na uznávaného bubeníka a úspěšného profesionálního hudebníka. Založil hudební skupinu Segment, se kterou zabodoval v televizní talentové soutěži, bubnuje v kapele Janka Ledeckého, tvoří vlastní hudbu se dvěma autorskými projekty a kromě toho také skládá hudbu pro televizi, reklamu nebo třeba univerzity.
Kdy jsi začal hrát na bicí?
Bubnovat jsem začal až docela pozdě, asi v sedmnácti. Předtím jsem ale hrál od pěti let na klavír, takže základní hudební průpravu jsem měl.
Na bicí jsem pak začal hrát vlastně z nutnosti. S klukama jsme založili kapelu Segment, tehdy to byla taková zábavovka a moc jsme nehráli, jenom na zkušebně. Ale když mi bylo těch sedmnáct, tak jsme měli problém s bubeníkem. Ten pak odešel, a než jsme někoho našli, tak jsem si na zkouškách sedal za bubny já. Jenomže se mi to tak hrozně zalíbilo, že jsem u toho zůstal a nikoho jsme už nehledali.
Když je řeč o tvojí první kapele Segment, měli jste s ní i docela zajímavé období...
Ano, to bylo v roce 2011, kdy jsme se probojovali až do finále soutěže Československo má Talent.
Předpokládám, že vám to tehdy dost pomohlo...
Hodně, úplně brutálně nás to nakoplo. Vůbec nelituju, že jsme tam šli. Přineslo nám to hromadu věcí, ať jsme přijeli kamkoliv, tak nás najednou všude znali, na Slovensku i v Česku. Taky jsme si mohli konečně začít brát peníze za vystoupení, což je u začínajících kapel v dnešní době a tady u nás skoro nereálný. Bylo to prostě super.
A to jste přitom nevyhráli...
Ne, dostali jsme se do finále a stačilo to. Fanoušky jsme získali úplně raketovým tempem a šlo to šíleně nahoru.
Takže bys kapelám doporučil zkusit nějakou televizní soutěž?
No…Ono je to sice jenom osm let nazpátek, ale přece jenom je to dneska už jinde. Podle mě mají ty soutěže ještě nižší váhu, než měly v té době, a to už měly docela nízkou. Už když jsme tam byli my, tak to nebylo třeba jako ta první řada Superstar.
Kam jsi směřoval po éře Segmentu?
Chyběl mi nějaký vlastní projekt, takže jsem se pak dal dohromady se skvělým kytaristou Davidem Uherem a rozjeli jsme Drumphonic, kde se hudebně a bubenicky vyžiju. Není to mainstream, nehrají nás pořád dokola v rádiu, ale na to, že je to instrumentální muzika, tak si myslím, že se nám docela daří a rozhodně nás to baví. Neženeme se za nějakým cílem, vyprodávat haly nebo tak, prostě nás to baví.
Co dalšího děláš kromě Drumphonicu?
V Drumphonicu se vyřádím s bicíma. Potom dělám taky vlastní muziku, dá se říct scénickou nebo filmovou do nějakých dokumentů, reklam nebo třeba dětských pořadů na ČT Déčko.
A pak mě napadlo udělat projekt Piano & Cello právě s Iris Moris – to jsou takové líbivé skladby pro lidi, co nijak zvlášť neholdují složité muzice, prostě pro radost. Několik singlů už jsme vypustili a hotové jsou dva klipy a další je v plánu. Máme v plánu teď udělat celou desku, materiál už mám hotový.
To ale pořád není všechno…
Tak 80 % veškerého mého hraní jsou koncerty s Jankem Ledeckým, protože těch je kolem 160 do roka.
Jak ses k Jankovi dostal?
Dostal jsem se k němu přes konkurz, kterej vyhlašoval, a ten jsem udělal. A jsem strašně rád, protože to bylo právě to období, kdy skončil Segment, dokončil jsem konzervatoř a začal učit na ZUŠce, a mě to učení úplně nenaplňuje, nejsem ten typ…
Takže Drumphonic, „Piano a cello“, Janek…ještě něco?
No tak potom třeba nárazově projekt RockSymphony, to je tady se zlínskou filharmonií, s Martou Jandovou a s Noidem Bártou. Ta muzika, to je moje srdcovka, tvrdá muzika a když je k tomu filharmonie, tak je to prostě super.
No a pak tak různě natáčím, když si mě někdo pozve do studia jako bubeníka, ale to jsou takový jednorázovky. A kromě toho ještě dělám zvukovou postprodukci.
Chystá se nějaká zahraniční spolupráce?
No, teď moc ne, ale naskytla se mi krásná spolupráce s Pražským výběrem, kdy děláme s Michalem Kocábem na záznamu z jejich výročního koncertu v O2 aréně ke 40 letům Výběru. Bylo to se symfonickým orchestrem pod taktovkou Stevena Mercuria (který dělá třeba se Stingem) a mělo by to být na DVD i v kinech. No a nějak se stalo, že tomu dělám zvuk.
A teď k té praktické stránce. Co tě živí? Jak bys to rozdělil? Některé projekty asi dotuješ, protože prostě jsou to spíš tvůrčí neziskové věci.
No, tak to je jasný. Co se týká těch mých projektů, Drumphonic, „Piano a cello“, to jsou věci prostě, který samozřejmě nic nevydělávají, a když, tak to zase pošlu zpátky, ale rozhodně do toho víc nasypu - ale to mi nevadí, prostě mě to baví.
Na obživu mám asi nejvíc toho Janka, a pak nějaká ta skladba hudby. Ale to je spíš takový nárazový. Ale jsem rád, že nemusím učit, a že nemusím dělat nic, co mě opravdu nebaví. Živím se prostě hudbou, tím, co mě baví.
Na co hraješ?
Co se týká činelů, jsem firemní hráč italské firmy UFIP, kam mě doporučil Dali Mráz, když přecházel k jiné značce. Takže oni mě zasobují činelama a já mám smluvně dané, že na ně hraju všude.
Kolik plechů máš v sadě?
Asi tak deset. Rád hraju razantně, ale nemám rád kravál, takže mě hodně baví stacky.
Kolik činelů rozlámeš?
Asi tak dva do roka.
A co bubny, na jakou značku hraješ?
Bubny mám své vlastní, vyráběl jsem si je sám, proto se jmenujou „HS drums“ a jsou to vlastně takový hybridy – nechal jsem si poslat dřevo z Ameriky, jsou to korpusy Keller, které se používaly dřív pro DW soupravy, takže mají i uplně stejný charakter zvuku. No a lak a spole jsem si dělal sám. Mušle mi třeba vysoustružil táta.
Narazils při výrobě na nějaké problémy?
Jasně, byla jich hromada. Třeba do kopáku jsem si blbě vyvrtal díry na nohy, takže tam mám teď tři díry navíc, který sice naštěstí nejsou vidět, jsou dole, ale jsou tam a štve mě to. Nedá se nic dělat, teď už bych to udělal jinak. Ale jsem na to každopádně pyšnej, že je používám dodnes. A všude, kam přijdu, na to každej kouká, jakej to má zvuk. Jsem s nima strašně spokojenej, jsou to takový moje děťátka.
Vyšlo tě to levněji než si koupit nějakou top sadu?
Šel jsem do toho vlastně proto, že jsem chtěl dobrý bubny a neměl jsem peníze. Tak jsem si říkal, že takhle ušetřím, ale nakonec samozřejmě byly dražší, než jsem myslel. Ale kdybych měl kupovat třeby ty DWčka s podobně dobrý zvukem, tak za ně dá, tak třikrát víc.
Na tuhle svou sadu hraješ vždycky?
Jo, komplet, nahrávám na ně i ve studiu. Bubnů jsem si udělal víc, takže jsem schopný z toho poskládat asi dvě nebo tři sady. Měním akorát hardware - pro každý projekt mám extra rampu, jinak bych se z toho přenastavování zbláznil.
Zvučíš mikrofonama nebo používáš triggery?
Ne, triggery já uplně nesnáším,ne, že bych tím chtěl pohrdat, to ne, jsou styly, kde je to zas potřeba. Ale já mám prostě rád, když bubny zní přirozeně. To znamená žádný sample, ani když nahrávám ve studiu. Nechci samplovat a nechci ani moc střihat. Radši to budu hrát tisíckrát dokola. Samozřejmě, že se střih někdy udělá, ale není to tak, že bych to dělal účelně. Snažím se jít v tom přístupu k nahrávání a zvuku trochu tou „starou“ cestou.
A ať už to máme komplet - jaké používáš paličky?
Používám Balbexy – tam jsem taky firemní hráč a mám dva vlastní modely, které mi udělali na zakázku, jsou normálně v prodeji.
Jeden model se jmenuje HS Stage, jsou to takový razantnější paličky, který jsou větší, mají těžiště víc vepředu, takže jsou na takový energický hraní.
A pak tam mám ještě jeden model - úplně odlišnej, z habrového dřeva, který je hodně lehký, o dost lehčí, než ty hikorový. A to jsou paličky určený do orchestru, nazval jsem je Hansissimo, protože jsou ideální právě na takový ty piana a pianissima.
A jak moc likviduješ paličky?
No, moc ne, abych se přiznal. Už ani nevím, kdy se mi to naposled stalo, protože jednak jsou kvalitní a taky se na špičce drolí, jak s nima hraje na činely a hajtku, takže pak ztratí na váze, a mně se s tím blbě hraje - moc se nadřu, když nemají tu váhu vepředu. Takže je zahazuju dřív, než se stačí zlomit. Někdo by na ně ještě hrál, ale já už je hážu pryč, protože se mi s tím nehraje dobře. Ročně spotřebuju tak 60 párů.
Jak to máš s cvičením?
Teď už moc necvičím. Samozřejmě se snažím, ale tím, že nejsem jenom bubeník, ale dělám i tu produkci nebo skladbu, tak to mám vždycky tak, že když dělám na nějakým projektu, tak se soustředím hlavně na to, a nedokážu moc vnímat ostatní věci. Takže teď, když dělám na tom Pražském výběru, tak se věnuju naplno tomu, a na bicí necvičím skoro vubec. Ale pak přijde zas období, kdy budu tři měsíce zas drtit jenom bubny, a třeba něco nahrávat s Drumphonic.
Na zkušebně mám bicí a doma v bytě cvičím na polštář - polštář je nevjíc, daleko lepší než kdejakej pad.
Když s Jankem hraješ 160 koncertů ročně, netrpí tím tvoje zdrací a ruce?
Je pravda, že jsem si musel najít různý fyzioterapeuty - teď třeba řeším s jedním trenérem šlachy. Je potřeba se udržovat trochu v kondici. Já jsem si prošel zánětem šlach, díky tomu, že jsem to prostě přetáhnul, a pak jsem strašně trpěl, asi půl roku jsem skoro nemohl hrát. Takže jsem to od té doby pojal jinak - zdraví je důležitější.
Další věc jsou záda, ale to se dá dost ovlivnit tím, jestli za bicíma správně sedíš, jestli máš správný úder - je potřeba co nejefektivněji využít tělo jako celek, využít váhu, nehnát to na sílu, přes bolest...tohle se musí člověk naučit. Já třeba dělám soukromý lekce bicích u sebe na zkušebně v Praze, a dost často řeším s lidma právě tohle – že přijdou a řeknou: „Odehraju koncert a ke konci sotva udržím paličky, bolí mě strašně šlachy...“. Na to jsou jednoduchý věci, akorát je potřeba to pochopit a najít někoho, kdo ti to ukáže.
Stal se ti při hraní i nějaký úraz?
Jo, kdyžý hraju velký koncerty tak se mi často při rimshotu stane, že si rozbiju kloub o ráfek. Všimnu si toho vždycky teprve až vidím bubny od krve. No a samozřejmě není čas to zalepovat, takže hraju a dál a pak to musím umývat.
Děláš i nějaké workshopy? Jezdíš po bubenických festivalech?
Občas něco jo, ale je to jednorázový, nedělám to pravidelně, většinou jen když si mě někdo pozve. Sám nic neorganizuju. Většinou je to tak, že tam jedeme stejně jako Drumphonic a lidi se třeba mezi skladbama na něco zeptají, já jim něco řeknu, ale většinou se to zvrhne v koncert.
A tak Drumphonic vlastně vznikl. Kamarád po mě chtěl workshop v Kroměříži a já jsem tam nechtěl být sám, tak jsem si k sobě našel kytaristu, no a začlo nám to klapat.
Jaké máš plány na letošek? Na co se dá těšit?
No letos mám v plánu dodělat ten Pražský výběr, potom taky pracuju na znělkách a fanfárách pro Mendelovu univerzitu, které mají mít k promocím, toho je dost, to je hodně skládání. A k tomu Janek chystá koncerty se symfonickým orchestrem s já k tomu píšu aranže pro ten orchestr. Bude to někdy na podzim a chystám k tomu kompletní aranže, takže to mi zabere spoustu času a mezitím bych chtěl dodělat to album „Piano a cello“. Chci rozhodně taky natočit nějaký nový klip a posunout to zase z místa. No a 26. dubna hrajeme ve Zlíně s Rock Symphony.